Na svoje mateřství jsem se obrovsky těšila.
A vůbec jsem nečekala, že bych mohla nebýt tou maminkou, kterou jsem si pro své děti představovala…

Vztah s mými dětmi byl pro mě to nejdůležitější v životě, ale také ta první věc v mém životě, která se mi vůbec nedařila.
Byla jsem zvyklá, že jsem vynikala ve všem, čemu jsem se věnovala. A najednou přišlo něco, co pro mě mělo mnohem větší význam než cokoliv dříve a já vůbec nevěděla co dělat. Přečetla jsem mnoho knih, absolvovala kurzy zaměřené na výchovu, ale přes mé veliké úsilí trvalé výsledky nepřicházely. Byla jsem zoufalá a obrovsky bolavá. Měla jsem všechno, co jsem si kdy v životě přála a přitom jsem byla tak nešťastná. 

Trvalo docela dlouho, než mi došlo, že nejde o děti, ale o mě. Že dříve než mohu hledat cestu ke svým dětem, je potřeba najít cestu k sobě. Děti nám svým chováním totiž zrcadlí to, jak my to máme uvnitř sebe. Ach, jak moc jsem se od sebe vzdálila a jak těžká byla cesta zpátky. Ale nyní vidím vše úplně jasně a mohu díky tomu ukazovat dalším ženám cesty mnohem kratší.